Patrick Lambert - ten, který propaguje českou hudbu, Janáčka a Martinů

Posledních pár dnů jsme strávili s Patrickem Lambertem ( zatímco jeho manželka Jarka musela vyhledat vyhledat pomoc v klatovské nemocnici, kde se o ni na interním oddělení a interní JIP výtečně starali). Hovořili jsme také o hudbě a aby ne! Patrick Lambert je velkým propagátorem české hudby v Anglii a činí tak po mnoho let, činil tak i v době, kdy pracoval pro BBC : Patrick Lambert 75.

K jeho "miláčkům" patří Leoš Janáček a Bohuslav Martinů. O Bohuslavu Martinů dokonce napsal zajímavou knihu : Lambert - Martinů.

V Klatovech jsme měli příležitost vyslechnout jeho přednášku, kterou organizoval spolek Bartolomeo. Přednáška byla doplněna  mnoha hudebními ukázkami :FILMPRO - Lambert. ( Fotogalerie : Fotogalerie).

Přeji Patrickovi a Jarce vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí a těším se, že se v Klatovech opět potkáme, třeba i na speciální přednášce (opět s hudebními ukázkami). Třeba bude Patrick hovořit o české hudbě před sto lety .. ?

Kdyby byl Patrick Indián, asi bychom mu mohli dát "indiánské jméno" ... ten, který propaguje českou hudbu, Janáčka a Martinů.

NGS - Kupka

O víkendu jsme konečně navštívili výstavu stručně nazvanou "KUPKA" nebo též František Kupka 1871 - 1957, 

kterou připravila Národní galerie a umístila ji do geniálního prostoru Valdštejnské jízdárny. Výstava běží již od 7.9.2018 a skončí již brzo 20.1.2019. Můj blog je tedy i jakousi pomyslnou pozvánkou na ni a zároveň velkým poděkováním institucím a lidem, kteří se na její přípravě a realizaci podíleli. (Třeba si to někdo z nich náhodou přečte a pochvala je ((poprávu)) potěší). Za všechny bych zmínil jen kurátorku výstavy PhDr. Annu Pravdovou, PhD. ( Základní info o výstavě).

Na webovém odkazu, který jsem právě uvedl, najdete vše o výstavě, jejím doprovodném programu ( programech)´, můžete si tak koupit i lístky ...

Oč výstavě a jejím autorům jde, jasně popsali na úvodní webové stránce, cituji:

Výstava představuje dílo Františka Kupky v celé jeho šíři, od raných prací z devadesátých let 19. století až po abstraktní práce z padesátých let 20. století. Díky spolupráci s francouzským partnerem se podařilo sestavit jedinečnou sbírku olejomaleb, prací na papíře, tiskovin a dokumentačních materiálů, která byla na jaře 2018 prezentována v pařížském Grand Palais, v obměněné podobě je nyní v Národní galerii Praha a na jaře 2019 se přesune do helsinského Ateneum Art Museum. Pražská výstava tak vedle děl ze sbírek Národní galerie uvádí četné práce ze sbírky pařížského Centre Pompidou, newyorského Guggenheim Museum nebo vídeňské Albertiny.

Chronologicky koncipovaná výstava je členěna do tematických celků, které umožňují návštěvníkovi sledovat umělcovu cestu od symbolismu k abstrakci, u jejíhož zrodu Kupka stál. Retrospektiva se zaměří na jeho symbolistické malby, první expresionistické portréty, cestu k abstraktnímu umění, barevné vertikály, řeč tvarů a barev, mašinismus i geometrickou abstrakci. Četné práce na papíře představí Kupku jako satirického kreslíře a znamenitého ilustrátora, umělce se zájmem o filozofii, antiku, náboženství i vědu.

A jak se nám líbila ? Přenáramně! Kupka je nejenom "nejdražším českým malířem", ale i myslitelem. Jeho abstrakce nepramení ze zoufalstí "jinak to neumím", nýbrž z filosofické úvahy "jak." Že výsledkem jsou skutečně hluboké obrazy ( a já příliš abstrakci nefandím) je zřejmé na první pohled. Pan František Kupka, výstava ( a s ní všichni, kdo ji "vymysleli a udělali") tak (alespoň u mě) získávají jedničku s hvězdičkou ... a s nadějí na "něco podobného v blízké budoucnosti."

A závěrem pár fotek ( bez blesku se na výstavě fotit smí, což je opět chvályhodné a skvělé).

Jaroslav Preiss

Dnešní Hospodářské noviny informují :

"Osobností století československého peněžnictví je jeden z nejvýznamnějších finančníků první republiky a dlouholetý vrchní ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss. 

V rámci vyhlášení Banky roku ho ocenila porota této ankety v čele s Pavlem Kysilkou. 

Preiss patřil v dobách první republiky k nejvlivnějším lidem v zemi, udržoval styky s prezidentem T. G. Masarykem, přátelil se s ministrem financí Aloisem Rašínem a mnoha dalšími a podílel se na tvorbě hospodářské politiky státu. Ocenění za něj převzal jeho potomek Jiří Scheiner. ( Jaroslav Preiss - osobnost století)."

Jaroslav Preiss se narodil v Přešticích. Kdo to (dnes) ví? Byl významným českým ekonomem a finančníkem. Kdo to (dnes) ví? 

Ke cti pana Kysilky ( a spol.) patří, že si pana Preisse všimli. Možná jeho dnešní ocenění povede k tomu, že se i rozšíří heslo na české wikipedii (?)https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Preiss … a možná se objeví i jeho "mutace" ( mutace hesla nikoliv pana Preisse) německá, anglická, francouzská etc. … možná by měly naše bankovní ústavy "malinko investovat" do toho, aby připomněly své velké předchůdce. Zjistíme-li, že stojíme na základech, které položili velcí lidé, nebudeme si připadat až tak marní …?

A hádanka nakonec. Kde (si myslíte) je pohřben Jaroslav Preiss?

Klatovské volební preference.

Milí Klatované,

( přičemž do oslovení Klatované zahrnuji i všechny občany našich integrovaných obcí),

za dva dny se otevřou volební místnosti a během dvaceti čtyř hodin rozhodnete o tom, kdo zasedne v příštím zastupitelstvu našeho města. 

Volte srdcem, volte i hlavou. Hlavně však VOLTE. 

Nezůstávejte doma. To je jediné, co si troufnu doporučit a poprosit Vás o to. 

V posledních týdnech se i na nás v Klatovech valí volební materiály. Jsou jich plné poštovní schránky, noviny, web, facebook. Asi není úplně snadné se v nich orientovat, jakkoliv mnohé jednoduše vypadají. Některé strany a volební uskupení volí pozitivní přístup a říkají, co by chtěli dělat, co by chtěli změnit. Někteří říkají, že chtějí změnu, ale vymezují se negativně - vůči jiným, jinak vlastně neříkají nic. Je na nás, voličích, abychom si vybrali ty, které chceme a sami sobě vysvětlili proč.

Hodně se hovoří o preferencích o křížkování. Vzhledem k tomu, že se v Klatovech známe, není určitě nic divného na tom, že mnozí volí tak, že si poskládají svých 27 zastupitelů z osobností různých stran. Je to nesporně zajímavá volební strategie. Osobně si ji velmi cením, jakkoliv bych měl jako jeden z kandidátů "horovat pro to, abyste dali hlasy jen straně naší. " Nebudu. Respektuji právo volby i to že právě tak byly komunální volby "vymyšleny."

Přesto odpovím na otázku, kterou jsem včera dostal : "Kdybyste měl jen tři preferenční hlasy, komu byste je dal?"

Tak tedy, kdybych měl jen tři preferenční hlasy, dal bych je :

Rudovi Salvetrovi, protože osm let sleduji, že je starostou, který se opravdu stará, miluje své město, nebojí se vzít se za jeho zájmy,  velmi dobře město řídí. Dokáže být rozhodný, když je toho potřeba, dokáže delegovat své pravomoci. Nezmění-li se ( a nevím, proč by měl), bude výtečným starostou i počtvrté. Doufám, že mně věříte, jako jeho zástupce (snad) vím, o čem mluvím. Ti, kdo mě znají, ví, že nejsem servilní typ, že tudíž píšu, co si skutečně myslím. 

Svému bratrovi Miloši Chroustovi.  Nejen proto, že je to brácha, kterého mám rád a s kterým skvěle vycházíme, jako bratři, jako rodiny. Jeho životním profesním úspěchem je centrum mammografického screeningu, které dokázali s kolegyní Zachardovou v Klatovech vybudovat. Získal tím cenné zkušenosti. Skloubit medicínu se skutečným podnikáním není až tak obvyklé, nicméně existuje - v Klatovech je obdobným příkladem Bohuslav Kuneš. Skloubit však laskavé, veselé a dobré srdce s bojem proti zákeřné, temné nemoci, neobvyklé je, vyžaduje to sílu. 

Jiřímu Diovi, jakkoliv již nekandiduje. Zdánlivě tím svůj třetí pomyslný preferenční hlas ztrácím. Ale je tomu skutečně tak ? Jiří Dio dvacet let pracoval pro město jako zastupitel i radní. Měl jsem možnost ( a čest) být po osm let s ním v radě města. Klidný, rozvážný, věcný hlas pana ředitele "průmyslovky" bude v novém zastupitelstvu chybět. Jiřímu Diovi patří velký dík za vše, co pro město Klatovy vykonal.

Nyní je to na Vás. Já jsem své tři pomyslné preferenční hlasy rozdal, Vy jich máte více - dvacet sedm a jsou to hlasy reálné. Budu samozřejmě rád, když dáte své hlasy "nám i mně" a budu si jich vážit. Budu však přát úspěch všem, kteří Klatovy milují a jsou ochotni pro ně pracovat a dýchat, jak píšeme v našem volebním bulletinu. Poznal jsem totiž, že takových lidí je v Klatovech (díkybohu) "nadbytek" a většina z nich v komunálních volbách dokonce ani nekandiduje. Naštěstí však je hodně takových, kteří také kandidují.

Hlavně však  přijďte volit, je to Vaše právo ( a nesporně trochu i povinnost), které v minulosti docela nedávné ( co je v životě země 100 - 150 let, že ?) nebylo až tak samozřejmé.

Mějte se prima, hezký den.

Václav Chroust

Úsvit naděje a Sen o modré růži

V letošním roce jsem dostal dva krásné dárky.

Dvě sbírky básní, které vytvořili dva výjimeční lidé. Yveta Bzenecká a Jaroslav Kříž.

Básně jsou jejich cestou, jak překonávat a překonat těžkosti a úzkosti života. Setkávají se v klubu Křišťál, jehož smysluplnou činnost podporuje i město Klatovy. (Pokud se chcete dozvědět o Křišťálu více, klikněte na následující odkaz : Křišťál Klatovy).

Iveta Bzenecká má ve své sbírce  báseń nazvanou Strážný anděl :

Strážný anděl.

Prosila jsem anděla strážce,
aby nade mnou v noci bděl.
Kývl a řekl, že by rád přiletěl.
Tázal se, noc je dlouhá,
můžu si vzít koláč do dlaní?
Potřebuji se posilnit, vždyť daleko je svítání.
Myslela jsem, že nebeské bytosti koláče
nejedí, ale on se usmál a řekl,¨
že toho ještě mnoho lidí
spoustu o andělích nevědí ...

Jaroslav Kříž ve své sbírce píše:

V neznámých horách daleko,
ve stínu skal vysoko,
u pramene jsem se zastavil -
- kouzelnou modrou růži tam objevil.

Přeji Vám, Yveto i Jaroslave, veršujte dál!

Klatovy jsou ve velmi dobré finanční kondici.

V posledním Zpravodaji jsem publikoval fiktivní rozhovor (nejen) o finanční situaci města těsně před komunálními volbami. Protože vidím Váš zájem, dotazy se opakují, což mě těší, dovolím si jej dát i na svůj blog.     V.

Klatovský zpravodaj 2018 - 09

Vážené dámy, vážení pánové, Klatované,

blíží se konec volebního období a různí lidé se mě opakovaně ptají, jak si město Klatovy „stojí“ v roce 2018, co vše se podařilo či nepodařilo a kam by měly Klatovy směřovat dál.  Dovolte mi tedy formou fiktivního rozhovoru odpovědět na otázky, které byly položeny nejčastěji.

V jaké finanční pozici je město Klatovy v roce 2018 ?

Město Klatovy je ve velmi dobré finanční kondici.  Sečteme-li zůstatky všech našich účtů, hotovosti a krátkodobých finančních investic, disponujeme finančními zdroji na úrovni 300 mil. Kč, a to již delší dobu. Jinak (a stručně) řečeno „na hotovosti“ máme 300 mil. Kč.  Na druhé straně snižujeme postupně zadluženost města, zejména objem investičních úvěrů. Za posledních osm let jsme splatili úvěry za více než 130 mil. Kč. V roce 2010 dosáhla výše úvěrů 203 mil. Kč, koncem letošního roku bude již jen 67 mil. Podotýkám, že za posledních osm let jsme nepřijali žádný nový úvěr a že úvěry minulé byly, z mého hlediska, našimi předchůdci vzaty na rozumné věci – na akci „čisté město“, kdy byla realizována významná obnova vodovodu a kanalizace, ulic a chodníků zejména v centru města a na pořízení bytových domů. Nikomu nic nedlužíme, pečlivě se staráme o majetek města, máme zdroje na financování budoucích projektů. Neznamená to však, že bychom si mohli dovolit penězi plýtvat. Ba naopak! Zásobník projektů, a to nejen investičních, převyšuje možnosti našeho rozpočtu, musíme tedy i do budoucna uvážlivě rozhodovat o tom, kam bude město Klatovy investovat.

Co Vás v minulém období nejvíce potěšilo a naopak co nejvíce zklamalo ?

Těch věcí, které mě potěšily, bylo násobně více než těch, které mě zklamaly. Asi to souvisí s tím, že žiji a pracuji v Klatovech a Klatovům se podle mě daří.  Jsem přesvědčen, že město se zdárně rozvíjí, ačkoliv samozřejmě vidím i to, co se nepovedlo. Podstatné je, že se aktivita města propojuje s aktivitou jeho občanů, že je u nás hodně lidí, kteří Klatovy milují a také pro ně něco dělají – ve sportu, v kultuře, ve spolkovém životě, a je toho opravdu hodně. Udělal jsem si malý osobní „průzkum“ tím, že jsem si prošel reportáže místní televize Filmpro, které i Vy snadno naleznete na youtube.com. A víte, co mě mile překvapilo? Pozitivní duch, profesionální reportáže o životě města a jeho občanů, spolků, institucí, o proměnách města a okolí. Občas je skutečně vhodné vzpomenout si, jak věci byly na počátku, a nehodnotit je jen ze znalostí výsledku. Zklamání jsou dílčí – například, když vím, kolik investic a úsilí jsme dali do oblasti odpadů a pak narazím na kontejnery na bioodpad plné neskutečné směsi skla, plastů, doslova všeho možného. Když vidím poškozené keře, stromy, dopravní značky …

Co považujete za tři nejdůležitější věci, které město Klatovy udělalo pro své občany ?

Já doufám, že těch věcí bylo více, nicméně mám-li odpovědět stručně, pak :

1)      Město Klatovy rozumně investovalo – do obnovy zeleně a parků ( těší nás, že jsme dokázali revitalizovat Mercandinovy a Vrchlického sady. V minulosti mnozí a mnohdy o nutnosti „něco udělat s parky“ hovořili, ale až v roce 2012 jsme skutečně začali parky obnovovat), do komunikací (ročně jen na údržbu dáváme 25 mil. Kč a máme za to, že to je již vidět. Silnice a chodníky opravujeme ve spolupráci se správci sítí - voda, kanalizace, elektřina, plyn, optické sítě – a hodláme v tom pokračovat ), do svého majetku ( regenerace sídliště Pod Hůrkou, rekonstrukce zimního stadionu, postupná obnova letních lází atd.). Není možné zde vyjmenovat všechny investiční projekty a akce, snad si je připomenete vy sami. Je třeba, aby i v budoucnu město a ti, kteří jej budou řídit, měli vůli, schopnosti a chuť pracovat na tom, aby město vzkvétalo. Máme jasný a snadný příklad – města a městečka v Bavorsku.

2)      Město Klatovy nezapomnělo na nutnost vypracovat a schválit dokumenty, které přesahují rámec „běžných“ povinností -  dokázali jsme přijmout nový územní plán. Nyní pracujeme na územních studiích, které řeší zejména otázky veřejného prostoru. V Klatovech je tedy možné stavět, investovat, rozvíjet se. Přijali jsme i strategii rozvoje města. Je to dokument širšího rozměru, zdůrazňuje, mimo jiné, že za velmi důležitý považujeme obchvat města. A samozřejmě i zkvalitnění, chcete-li „zkapacitnění“, silnice I/27 ( směr Plzeň, ale i Železná Ruda), aby Klatovy byly napojeny na dálnici, aby odtud nebylo nikam daleko. Oba dokumenty, územní plán i strategie rozvoje spolu s mnoha dalšími dílčími dokazují, že jsme nahlíželi věci nejen pohledem všedním, denním, ale i s ohledem na budoucnost, pohledem strategickým.

3)      Město Klatovy a jeho občané, vědomě i mimoděk, budují to, co starověcí Řekové označovali jako „polis“ …  nejsme sice městský stát, ale jsme patrioti, bojujeme za své město, přestože se leckdy různíme v názoru na to či ono. Není to skvělé? Není úžasné, že své město, hodnoty našeho života, dokážeme sdílet a nadřadit třeba i osobním sporům? Pokud tomu tak bude i nadále, není se třeba ničeho bát. Město Klatovy je po Plzni druhým městem našeho kraje s kompletní a funkční infrastrukturou, i to je příjemné a je na tom potřeba stavět i do budoucnosti. Abychom byli schopni zajistit bezpečí nám všem, pomoc a zázemí těm, kteří to potřebují, a příjemný, přátelský život města. Pozor ale – nic není zadarmo, vše něco stojí - úsilí, námahu a v neposlední řadě peníze. Jen dobré úmysly nestačí, jakkoliv jsou zásadní, musíme vědět i co a jak.

S „čím“ jdete do voleb ?

Této otázce se zpravidla bráním a „malinko“ se obávám, zda sem patří, ale je častá. Takže stručně – s kvalitním programem, se seriózními lidmi, s výtečným starostou, který se skutečně o město stará, a s nadějí a důvěrou v budoucnost našeho města.

A protože jde o můj poslední příspěvek do Zpravodaje v tomto období, rád bych poděkoval všem kolegyním a kolegům za spolupráci a popřál městu Klatovy a Vám, jeho občanům, vše dobré.

Václav Chroust

P.S.  Na závěr mně dovolte přidat kopii stránky Zpravodaje s rozhovorem a aktuální reportáž televize FILMPRO ( Finance města Klatov před volbami), jež se týká téhož tématu.

Klatovy udělily čestné občanství Jiřímu Suchému

Před časem jsem zde psal o tom, že rada města Klatovy doporučuje zastupitelstvu města udělit čestné občanství panu Jiřímu Suchému, nar. 1.10.1031, bytem Praha. 

To se včera stalo. Zastupitelé jednomyslně, tedy hlasy všech 26 přítomných, souhlasili.

Čestné občanství bude panu Jiřímu Suchému slavnostně předáno dne 9.10.2018 na klatovské radnici. Jak zdůraznil starosta města Rudolf Salvetr, záměrně jsme volili termín "po-volební." Slavnostní ceremonie, na kterou se těšíme, tak nebude "zatížena předvolebními úvahami."  Dovolil jsem si podotknout, že nám bude ctí přivítat pana Jiřího Suchého mezi čestné občany našeho města.


Město Klatovy uděluje čestné občanství velmi uvážlivě a zřídka. V posledních 25 letech tímto titulem ocenilo dva muže : pana Jiřího Bílka a pana Františka Wiendla. Oba byli a jsou významnými osobnostmi města a regionu, o nichž v Klatovech  platí to samé, co o panu Jiřím Suchém : není třeba je představovat. Jejich životní příběh je natolik silný, že se stal součástí širšího povědomí společnosti. To není v dnešním "pře-informovaném světě", kde pomalu každá druhá "zpráva" je falešná a tudíž má jepičí život a obratem vyprchá, málo. Je to důkazem, že i dnes tu žijí skuteční lidé.

Přeji panu Suchému hodně zdraví a úspěchů a těším se na setkání na klatovské radnici a samozřejmě i při jiných příležitostech - pan Suchý i dnes ve svých 87 letech pilně pracuje, rozdává radost a moudrost. Je tedy 87 let mlád.

A dovolím si, s jeho souhlasem, publikovat dopis a krátkou úvahu pana Suchého na téma "co se mi vybaví, když se řekne Klatovy."

Jiří Suchý čestným občanem Klatov

Dnes se na webu našeho města objevila strohá zpráva :  

Rada města doporučila zastupitelstvu města udělit čestné občanství panu Jiřímu Suchému, nar. 1.10.1931, bytem Praha 6.

Jiří Suchý na wikipedii. 

Měl jsem tu čest, po dohodě s panem starostou Salvetrem a kolegy ve vední města, a po jednání s panem Jiřím Suchým radě města předložit návrh se stručným zdůvodněním :

Město Klatovy  bylo opakovaně osloveno občany s návrhem udělit čestné občanství města Klatov panu Jiřímu Suchému. Jiří Suchý je respektovanou osobností československé a české kultury. Je všestranným umělcem (textařem, hudebníkem, zpěvákem, dramatikem, režisérem, spisovatelem,  básníkem …), ale i schopným manažerem (ředitelem a zakladatelem divadel : např. Na Zábradlí, Semafor). Je všeobecně známou osobností, již  není třeba zvláště představovat. 

Jeho vztah ke Klatovům je srdečný a osobní. Ačkoliv se tu nenarodil, záhy se jeho rodina do Klatov přestěhovala a on tu strávil prvních 5 let svého života. Jeho rodiče Jaroslav Suchý a Růžena Beštová pocházeli z Klatov, jeho prarodiče po obou stranách tu žili. Jiří Suchý se do Klatov pravidelně vrací, dle svých slov jsou pevně v jeho srdci, cítí zde své kořeny. Při osobním jednání řekl, že případného čestného občanství našeho města by si velmi vážil a samozřejmě je přijal.  

Je čestným občanem Plzně (kde se narodil), čestným občanem Prahy ("velké" i Prahy 6, kde žije). V roce 2013 mu byl udělen Řád Tomáše Gariggue Masaryka. V letošním roce jej „Hlávkova nadace“ (Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových) ocenila čestnou cenou Ars longa za mimořádný přínos české kultuře. Je prvním nositelem této ceny.

Rozhodnutí udělit čestné občanství je v kompetenci zastupitelstva města. Je však vhodné, aby v této věci jednala rada města a doporučila zastupitelstvu města čestné občanství Jiřímu Suchému udělit.  Navrhuji:.

Návrh na usnesení

Rada města doporučuje zastupitelstvu města udělit čestné občanství panu Jiřímu Suchému, nar. 1.10.1931, bytem  Praha 6.

Co jsem výslovně nezmínil, ale text to implicitně obsahuje, je skutečnost ( a to slovo je v dnešním relativizujícím světe velmi významné a silné), že Jiří Suchý je i autoritou - společenskou, morální. 

Je nesporně i příjemným, poctivým a pracovitým člověkem, hodným obdivu. A také je mlád (jak říkal Jan Werich) 87 let : neznám nikoho jiného jeho věku, kdo by po náročném představení dokázal usednout za volant a odjet večer z Klatov do Prahy.

Jsem rád, že rada města zastupitelstvo o udělení čestného občanství Jiřímu Suchému požádá. Splní se tak přání mnoha Klatovanů, kteří veřejně i soukromě, s noblesou a skromností o toto žádali. Viděli v jeho osobě symbol, život hodný ocenění, blízkého člověka, vlastně rodáka, který Klatovy ponese v sobě do konce svých dnů i svým krásným, "otevřeným a." Chápu však i diskusi "proč ano a proč ne." Nechceme se "přiživovat" na mediální slávě Jiřího Suchého! Určitě ne, kvůli oné "slávě" přeci pana Suchého nenavrhujeme. A proč právě nyní ? Protože osloveno bylo občany toto zastupitelstvo, nebylo by proto ani vhodné ani fér "posunout rozhodnutí na příště!"

Až budeme 11.9.2018 rozhodovat o udělění občanství Jiřímu Suchému, budu rád a s klidným srdcem hlasovat ano. A budu si přitom pobrukovat ( Pramínek vlasů, Jo to jsem ještě žil, Babeta, Krajina posedlá tmou..) některou z jeho písniček, které nám všem tolik zpříjemňovaly časy dávné, minulé, včerejší, dnešní a budou i budoucí ... Jiří Suchý je již dnes nesmrtelný a já mu přeji do dalších let hodně zdraví, štěstí a pohody a zejména to, aby se mohl ve svých 100 létech konečně odebrat na zasloužený odpočinek a mohl jen tak klidně být a žít ... 

Jiří Suchý bude důstojným čestným občanem města Klatov. Je nám ctí jej mezi sebou opět přivítat.

P.S. Díky Karlu Nováčkovi máme fotografie ze setkání s Jiřím Suchým 25.8.2016 v městské knihovně : Jiří Suchý v Klatovech. Atmosféra podvečera byla tehdy tak krásná, že jsme na web dali všechny fotky, které nám Kája nabídl, aniž bychom je jakkoliv třídili,

Tip na výlet : Klatovy - Svatá Hora ( u Příbrami )

Před časem se mi do ruky dostal Svatohorský zpravodaj a článek o mariánském sloupu respektive sloupech ( nedávno jsem jej našel i na internetu : Mariánské sloupy). Ten první sloup byl v polovině 17.st. vztyčen v Praze na Staroměstkém náměstí ( a pozdeji se stal předmětem politického sváru, který (vlastně) trvá dodnes), ten druhý byl vztyčen přímo na Svaté Hoře. Ano, Svaté Hoře u Příbrami, která se v baroku stala jedním z nejoblíbenějších poutních míst Čech. Co je spojuje ?

Osoba či osoby dárců - tj. lidí, kteří zaplatili jeho vybudování a vztyčení. Byli jimi Jaroslav Jáchym hrabě Koc z Dobrše se svou manželkou Kateřinou Eleonorou rozenou z Klenové. 

Staroměstský sloup vytvořil sochař Jan Jiří Bendl (Kdo byl Jan Jiří Bendl) a na jeho vrchol umístil sochu Panny Marie, jež byla inspirována Pannou Marií svatohorskou. Mariánský sloup byl poděkováním za záchranu Prahy před Švédy. Slavnostního vysvěcení sloupu se zúčastnil i císař Ferdinand III (zajímavá osoba doposud hojně přehlížená českými historiky : (Kdo byl Ferdinand III Habsburský?)), slavnost se uskutečnila 13.7.1652. Sloup padl za obět pražským radikálům, kteří jej 3.11.1918 strhli coby, řekněmě, "symbol habsburského útlaku?" Dodnes se vedou spory o to, zda by neměl být obnoven ..

Svatohorský mariánský sloup byl postaven, jak píše paní dr. Věra Smolová, z odkazu Kocových v roce 1661 ( 31.10.) a zdá se, že po staletí nikomu nevadil a nevadí ... přeci jen Svatá Hora je "kousek od Prahy." 

A tím se vracím ke Kocům. V době, kdy Jaroslav se svou manželkou zaplatil staroměstký sloup, byl pánem například  v Kolinci a v Běšinech, měl úzké kontaky na klatovské jezuity. Osud jeho a jeho rodiny by stál zřejmě za samostatnou studii. Zemřel na počátku roku 1656, byl pohřben v Klatovech u jezuitů ( v "katakombách" pod jezuitským kostelem, kde byla samostatná krypta Koců z Dobrše), a to spolu s dcerou Annou Marií ( zemřela jako 18 měsíční a její ostatky byly přeneseny z Běšin) dne 26.1.1656. Později byly do kocovské krypty uloženy ostatky jeho synů Diviše Oty ( zemřel čtyřletý) i Karla ( zemřel devítiletý) - Kocové pohřbení v katakombách. Historie Jaroslavovy rodiny se uzavřela, nikoliv však rodu Koců z Dobrše, s nimi se setkáváme i následujících staletích a nemýlím-li se, dodnes mezi námi žijí.

A tak až budete plánovat své letní výlety, zkuste Klatovy a Svatou Horu. Obě místa spojuje víra a mariánská úcta, obě místa pomyslně spojují i osudy Jaroslava říšského hraběte Koce z Dobrše a jeho manželky Kateřiny Eleonory rozené z Klenové a jejich dětí. Možná cestou někde narazíte na erby Koců i pánů z Klenové : 

Stane-li se tak, vězte, že jste na správné cestě. Kocovské zlaté kolo se čtyřmi loukotěmi Vám budiž oporou.

Barokní jezuitské Klatovy 2018

Milí přátelé Barokních jezuitských Klatov !

Již po dvanácté jsme se sešli o posledním dubnovém víkendu v Klatovech, abychom si připomněli Barokní jezuitské Klatovy. Abychom se ponořili, alespoň na chvíli, do doby podmanivého baroka, jež je navzdory nezměrnému úsilí mnohých, mnohým stále téměř neznámé. Nic není v tomto světě náhodou, inspiraci je třeba čerpat z obdodí neobyčejných, třeba i tragicky neuchopitelných a krutých, zoufale "ztracených", neboť právě v nich vynikne to, co je podstatné. Že život je cestou, že láska, naděje a víra jsou tím, oč je nám dáno usilovat.  

I proto, že se poctivě se snažíme pochopit "to podstatné," konáme Barokní jezuitské Klatovy.

Velmi si vážíme podpory a patronátu, který nám po léta poskytuje paní Ivana Čornejová. Po diskusi s ní a jejím přičiněním volíme témata historických konferencí a zveme přednášející. Neméně projekt ovlivňují i jeho dlouholetí patroni duchovní a společenští : plzeňský biskup ( dříve Mons. František Radkovský, nyní Mons. Tomáš Holub), klatovský starosta (po celou dobu pan Rudolf Salvetr), provinciál českých jezuitů (dříve P. František Hylmar, nyní P. Josef Stuchlý). Pravidleně přicházejí se svými příspěvky a promluvami, sledují, co se zde děje a věřím, a důkazy jsou nasnadě, že se za projekt "modlí a že mu fandí" (každý dle své nátury a postavení).

Úspěch našeho díla je dán tím, že je "naším" a "společným" pro vícero lidí a organizací. I jim bych rád poděkoval a vzdal (pomyslný) hold : Městské knihovně v Klatovech pod vedením paní Zdeňky Buršíková, Správě nemovitostí Klatovy pod vedením paní Jiřiny Adámkové, Kolegiu pro duchovní hudbu pod vedením pana Víta Aschenbrennera, klatovskému Pavilonu skla "pod vedením" (ne manažerském, ale jistě ideovém a duchovním) paní Jitky Lněničkové ... a jmenovat bych mohl další a další, za všechny připomenu ještě pány Martina Červeného a Karla Vitáka. Do našeho "pomyslného" týmu patří klatovská Římskokatolická farnost ( a chce se mi s přátelským úsměvem napsat) nyní "pod vedením" P. Jaroslava Hůlleho, dříve P. Antonína Bachana.

Přestože platí, že "byť bychom se sešli sami a slavili své dílo v osamění, má ono dílo smysl a je naplněním dávných přání", je skvělé a velmi důležité, že na Barokní jezuitské Klatovy každoročně přicházíte Vy, posluchači, účastníci, svým způsobem přátelé. Díky Vám. Díky, že přicházíte. 

Setkáváme se i v kryptě klatovských katakomb. Mám pocit, že ti, co tam leží a spí po staletí spánek mrtvých, jsou "spokojeni", že tam jsme. Neuvěřitelné? Zdánlivě. Memento mori se tu mění v Carpe diem. Připomínka smrti nás vyzývá, abychom žili tak, že se jednou nebudeme muset stydět za to, jak jsme žili. Žijme, tedy! V radosti, lásce, naději, neboť jednoho dne "strneme v pozici smrti" a nebude mít možnost usmát se, pohnout se, dotknout se, žít.

Je úžasné naslouchat našim přednášejícím, kteří obvykle vyprávějí o skutečném a plném životě našich barokních předků. Vyprávějí jejich příběhy jakoby se staly dnes či včera. 

V tomto duchu nám letos Stanislav Komárek a Jiří Čepelák představili Bohuslava Balbína jako přírodovědce. Společně s Václavem Cílkem připravili totiž komentovaný překlad Balbínovy knihy (prvního dílu) Miscellaneí ( Balbín - Miscellanea, Rozhlas - Rozmanitosti). Jejich vystoupení bylo rozhodně přínosné. Martin Svatoš se zamyslel nad "vlastmi Bohuslava Balbína a jeho krajanů." Svoji hlubokou znalost doby i díla Balbínova projevil i při diskusích s ostatními přednášejícími. Markéta Holubová zvolila poněkud "esoterické" téma, hovořila o sakrálním prostoru, víře a magických prostředcích. Petra Oulíková v příspěvku doplněném výtečnou obrazovou prezentací pojednala o matematickém muzeu v Klementinu, jež bylo nejen kabinetem kuriozit, ale i učenou encyklopedií. Jiřá Havlík nám dal výklad o biblích, které byly používány v 17. a 18. století a bylo vskutku poučné uvědomit si, jak "moc i málo se lišily." ( Hovořili). 

Přehledně jsou letošní Barokní jezuitské Klatovy popsány v reportáži televize FILMPRO : FILMPRO - BJK 2018. Fotogalerie, autorem fotografií je Karel Nováček, jsou k dispozici zde: BJK 2018 - Karel Nováček.

Zapomenout bych nechtěl ani na Jitku Lněničkovou a Vladimíra Horpeniaka, kteří v Pavilonu skla (Pavilon skla) připravili zajímavou doprovodnou výstavu Světci v podmalbě. Na závěr programu pak v kryptě katakomb jezuitský (Jesuit) provinciál Josef Stuchlý sloužil requiem za spásu duší lidí pohřbených v katakombách. 

Barokní jezuitské Klatovy 2018 skončily. Nekonečná je však touha lidí po poznání, nekonečná je naděje, jež nás vede. Potkáme se tedy v brzké budoucnosti ?

Václav Chroust